Flebintibro

Rámy, síta a stěrka: dílenská praxe sítotisku od napnutí po ustálení

Sítotisk je řemeslo, ve kterém o výsledku rozhoduje řada drobných rozhodnutí učiněných dávno předtím, než se barva poprvé dotkne papíru. Hustota tkaniny, čistota síta, tloušťka emulzní vrstvy, doba osvitu, tvrdost stěrky i teplota v místnosti spolu souvisejí těsněji, než se na první pohled zdá.

Tento web shromažďuje popisy jednotlivých kroků tak, jak na sebe v dílně skutečně navazují — s důrazem na to, co se dá zkontrolovat, změřit nebo zopakovat.

  • rámy a hustota sít
  • napínání
  • odmaštění
  • emulze a osvit
  • vymývání
  • retuš šablony
  • barvy
  • tah stěrkou
  • soutisk
  • sušení
  • regenerace rámů
  • dispozice dílny
Sítotiskový rám se stěrkou opřenou o okraj tkaniny — pracovní situace před vlastním tahem.
Ruce držící dřevěný sítotiskový rám s napnutou tkaninou a stěrkou u okna v dílně

01 — Rám a tkanina

Volba rámu a hustoty síta podle motivu a materiálu

Rám je nosič, který musí udržet stálé napětí po celou dobu tisku. Dřevěné rámy jsou levné a v malé dílně stále běžné, ale reagují na vlhkost a po několika napnutích se lehce kroutí. Hliníkové profily drží geometrii výrazně lépe a při opakovaném odstraňování šablon se s nimi pracuje snáz, protože nenasákají rozpouštědla ani odmašťovadla.

Hustota tkaniny se udává v počtu vláken na centimetr. Nižší hodnoty propouštějí více barvy a hodí se na textil, plastisolové barvy a plné plochy. Vyšší hodnoty zadrží jemný rastr a tenké linky, ale vrstva barvy je tenčí, takže na tmavé textilii nemusí krýt. Rozhodnutí se proto neodvíjí od motivu samotného, ale od kombinace motivu, barvy a podkladu.

  • 43–55 vláken/cm — plné plochy na textilu, krycí barvy, podtisky.
  • 62–77 vláken/cm — běžná grafika na textilu i silnějším papíře.
  • 90–120 vláken/cm — jemné linky, drobné písmo, tisk na hladký papír.
  • nad 120 vláken/cm — rastry, lakování, velmi tenké vrstvy.

Na čem se rám nejčastěji zadrhne

Prasklý roh, uvolněné lepení tkaniny nebo zbytky staré emulze v pletivu se projeví až při tisku — obvykle jako místní rozostření nebo jako motiv, který se posouvá mezi jednotlivými archy. Rám je proto rozumné kontrolovat před nanesením emulze, ne až po prvním nezdařeném tisku.

Barva tkaniny

Žlutá a oranžová tkanina omezuje rozptyl světla během osvitu a pomáhá udržet ostrost jemných detailů. U hrubších sít a jednodušších motivů rozdíl proti bílé tkanině většinou nehraje roli.

02 — Napnutí a příprava

Napnutí síta a odmaštění před nanesením emulze

Napětí tkaniny určuje, jak rychle se síto po tahu stěrkou odlepí od potiskovaného materiálu. Volné síto zůstává v kontaktu déle, barva se rozteče a hrany motivu jsou měkké. Příliš tvrdě napnutá tkanina naopak zvyšuje riziko trvalé deformace při vyšším přítlaku. V praxi se napětí kontroluje měřidlem, případně alespoň poklepem a porovnáním s rámem, který se osvědčil.

Nově napnuté síto vždy nese zbytky maziv z výroby a otisky prstů z manipulace. Odmaštění není kosmetický krok — emulze na mastném vlákně nedrží rovnoměrně a při vymývání se šablona odlupuje po okrajích. Používá se odmašťovací prostředek určený pro sítotisk, měkký kartáč z obou stran a důkladný oplach. Síto se pak nechá uschnout ve svislé nebo mírně skloněné poloze, aby na tkanině neuvízla voda.

  1. Zkontrolovat rám na praskliny, průhyby a zbytky staré emulze.
  2. Napnout tkaninu postupně, ne jednorázově na plné napětí.
  3. Nechat napětí ustálit a teprve potom dotáhnout na cílovou hodnotu.
  4. Odmastit obě strany síta a opláchnout vodou bez zbytků prostředku.
  5. Sušit v prašnosti co nejnižší, mimo přímý průvan.
  6. Před nanesením emulze zkontrolovat, zda voda stéká souvisle a neodpuzuje se v kapkách.

03 — Šablona

Emulze, osvit a vymývání šablony

Emulze se nanáší korýtkem v rovnoměrných tazích, obvykle nejprve z tiskové strany a potom ze strany stěrky. Počet tahů určuje tloušťku vrstvy: silnější vrstva lépe drží ostré hrany a snese delší náklad, tenčí vrstva rychleji schne a je citlivější na poškrábání. Vždy platí, že vrstva musí být před osvitem naprosto suchá — vlhká emulze se v exponovaných místech chová nepředvídatelně.

Předloha se tiskne na fólii a musí být skutečně sytá; prosvítající černá plocha znamená, že se šablona v těchto místech částečně vytvrdí a motiv se při vymývání neotevře. Fólie se přikládá k tiskové straně síta stranou s tonerem dolů, aby mezi předlohou a emulzí nezůstala mezera, která by změkčila hrany.

Doba osvitu se nedá převzít z cizí dílny. Závisí na zdroji světla, jeho vzdálenosti, typu emulze i tloušťce vrstvy. Nejspolehlivější je stupňovitý test: jedno síto, několik pruhů s různě dlouhou expozicí, a po vymytí se vybere ten, kde se motiv otevřel úplně a zároveň emulze nikde neschází.

Vymývání

Po osvitu se síto namočí z obou stran vlažnou vodou a nechá chvíli odpočinout. Neexponovaná emulze změkne sama; tlak vody má motiv jen otevřít, nikoli ho vymlátit. Silný proud z bezprostřední blízkosti podemele i vytvrzené okraje a vzniknou nepravidelné hrany.

Kontrola proti světlu

Vymyté a osušené síto se prohlíží proti světlu. Hledají se dvě věci: místa, kde motiv zůstal částečně zanesený, a naopak drobné otvory mimo motiv — obvykle po prachu, který ulpěl na emulzi během schnutí.

04 — Retuš

Oprava šablony a zkušební tisk

Drobné netěsnosti se zakrývají blokovacím lakem nanášeným tenkým štětcem z tiskové strany. Oprava má být co nejmenší — přebytek laku vytvoří na okraji motivu hrbol, který se v tisku projeví jako vynechaná linka. Rozsáhlejší vady se zpravidla nevyplatí opravovat; rychlejší je šablonu odstranit a exponovat znovu.

Zkušební tisk na odpadový arch nebo na kus stejné textilie ukáže víc než sebepečlivější prohlídka. První dva až tři otisky bývají nerovnoměrné, protože se barva teprve rozprostře v pletivu. Teprve čtvrtý otisk se dá hodnotit jako reprezentativní.

Co sledovat na zkušebním otisku

  • krytí v plných plochách a jejich okrajích;
  • čitelnost nejmenšího písma a nejtenčí linky;
  • stopy po nerovnoměrném přítlaku podél tahu;
  • zanášení motivu při delší prodlevě mezi otisky;
  • umístění motivu vůči formátu a jeho opakovatelnost.
Detail sítotiskového rámu s modrou barvou a dřevěnou stěrkou během tahu přes šablonu
Tah stěrkou přes šablonu: barva se protlačí jen tam, kde je pletivo otevřené.

05 — Barva

Výběr barvy podle podkladu: papír a textil

Barvy na papír a barvy na textil se liší nejen složením, ale hlavně způsobem, jakým zasychají a jak se dají v průběhu tisku upravovat. Barvy na bázi rozpouštědel či vody určené pro papír schnou odpařováním, takže se v sítu uzavírají poměrně rychle a delší prodleva mezi otisky se trestá zaneseným motivem. Plastisol na textilu naopak v sítu prakticky nezasychá a snese i delší přestávku, zato vyžaduje ustálení teplem.

Na tmavé textilii se obvykle tiskne podtisková bílá, která se krátce zažehlí či předsuší, a teprve na ni další odstíny. Bez tohoto kroku odstín pohltí barva podkladu a výsledek působí zašle. Na hladkém papíře je situace opačná — příliš silná vrstva se dlouho ustaluje a při stohování se archy slepují.

Praktické rozlišení

  • Papír: tenčí vrstva, hustší síto, kratší prodlevy mezi otisky.
  • Textil: silnější vrstva, hrubší síto, důraz na následné ustálení teplem.
  • Ředění: po malých dávkách a vždy s testovacím otiskem, ne „od oka“ do celého kbelíku.
  • Míchání odstínů: připravit s rezervou, doplňování shodného tónu uprostřed nákladu je obtížné.

06 — Tah

Stěrka, přítlak a úhel tahu

Stěrka není nástroj, kterým se barva do materiálu vtlačuje. Její úlohou je barvu přenést přes otevřené pletivo v jedné souvislé vrstvě a zbytek setřít. Většina vad při tisku vzniká tím, že se přítlak zvyšuje jako náhrada za něco jiného — za nedostatečné napětí síta, za špatnou tvrdost břitu nebo za nevhodně naředěnou barvu.

Tvrdost břitu se udává ve stupních Shore A. Měkčí břit se lépe přizpůsobí nerovnému povrchu a nanese silnější vrstvu; tvrdší břit dává tenčí, ale ostřejší otisk a hodí se na detaily. Kombinované třívrstvé stěrky spojují obojí: měkký povrch pro kontakt a tvrdé jádro proti prohýbání.

Úhel se běžně drží kolem šedesáti stupňů. Sklopení stěrky blíž k vodorovné poloze zvětší množství přenesené barvy, napřímení naopak vrstvu ztenčí. Rychlost tahu má být rovnoměrná — zrychlení uprostřed dráhy je na otisku obvykle patrné jako světlejší pás.

  1. Zkontrolovat, zda je břit stěrky rovný a bez zubů; poškozený břit nelze nahradit vyšším přítlakem.
  2. Nastavit odskok síta od podkladu tak, aby se tkanina odlepovala hned za stěrkou.
  3. Naplavit barvu jedním tahem přes celý motiv bez tlaku.
  4. Tisknout jedním rovnoměrným tahem, stěrku držet ve stálém úhlu.
  5. Po každém otisku posoudit, zda se přítlak nezvyšuje nevědomky s únavou.
  6. Při delší přestávce zaplavit motiv barvou, aby síto nezaschlo.

Odskok síta

Mezera mezi sítem a potiskovaným materiálem bývá v řádu milimetrů. Nulový odskok znamená, že se tkanina odlepuje až po zvednutí rámu a barva se rozteče. Příliš velký odskok vyžaduje vyšší přítlak a motiv se lehce zvětší, což se u vícebarevného tisku okamžitě projeví v soutisku.


07 — Soutisk

Příprava soutisku při vícebarevném tisku

Soutisk se nezakládá u tiskového stolu, ale už v předloze. Jednotlivé barevné výtažky musí mít společný vztažný bod a stejné měřítko; fólie vytištěná na jiném zařízení nebo v jiném čase se může nepatrně lišit a chyba se pak marně hledá u karuselu.

Osvědčeným postupem je založit šablony podle stejného rastru značek a při tisku postupovat od nejsvětlejší k nejtmavší barvě, pokud to charakter motivu dovolí. Drobné přesahy mezi sousedními plochami — v řádu desetin milimetru — jsou v sítotisku běžnou a legitimní pomůckou, která skryje mikroposuny materiálu.

  • stejná vztažná soustava pro všechny výtažky;
  • doraz pro materiál, ne odhad podle oka;
  • kontrolní otisk na průsvitnou fólii před zahájením nákladu;
  • mezisušení tam, kde by mokrá barva znečistila další síto;
  • průběžná kontrola po několika desítkách kusů, ne až na konci.

08 — Sušení

Sušení a ustálení tisku

Zaschnutí na dotek a ustálení nejsou totéž. Papírové tisky se nejčastěji sušící ve stojanech nebo na roštech tak, aby se archy nedotýkaly a vzduch mohl proudit i pod nimi. Rozhoduje spíš prostor a proudění než teplota.

U textilu je situace jiná: plastisol musí projít teplotou, při které se vrstva skutečně spojí. Nedostatečně ustálený tisk vypadá bezvadně, ale po několika praních praská nebo se odírá. Kontrola tvrdostí povrchu nestačí — používá se měření teploty přímo v barvě a zkušební praní vzorku ze stejného nákladu.

Podmínky v místnosti

Vlhkost ovlivňuje schnutí emulze i chování vodou ředitelných barev. Ve vlhkém prostředí se síta suší podstatně déle a riziko prachu na lepivé vrstvě roste. Stálá teplota a mírné proudění vzduchu bez přímého průvanu jsou v praxi důležitější než jednorázové zásahy sušičkou.

09 — Regenerace

Odstranění šablony a regenerace rámů

Síto se čistí ve třech krocích, které se nedají zaměnit. Nejprve se odstraní barva, potom emulze a nakonec stíny — tedy zbytkový obraz zapečený v pletivu. Pokud se odstraňovač emulze nanese na síto se zbytky barvy, barva se v tkanině zafixuje a rám se prakticky nedá vrátit do provozu.

Odstraňovač emulze se nechává působit jen krátce; zaschne-li na sítu, vytvoří vrstvu, kterou lze odstranit hůř než původní šablonu. Odstraňovač stínů je agresivnější a používá se cíleně, ne jako běžná součást každého cyklu — časté použití zkracuje životnost tkaniny.

  1. Setřít barvu ze síta a rámu, dokud je vlhká.
  2. Omýt zbytky barvy vhodným čističem z obou stran.
  3. Nanést odstraňovač emulze, krátce kartáčovat, nenechat zaschnout.
  4. Opláchnout a zkontrolovat proti světlu, zda pletivo neprosvítá nerovnoměrně.
  5. Stíny řešit jen tam, kde skutečně vadí dalšímu motivu.
  6. Rám odložit k sušení a poznamenat si počet cyklů dané tkaniny.

Životnost tkaniny

Každý cyklus odstraňování šablony pletivo mírně narušuje. Praktickým vodítkem je sledovat, zda síto po vyčištění stále drží napětí a zda se motiv při osvitu otevírá stejně jako dřív. Rám, který vyžaduje pokaždé delší expozici, je zpravidla na konci své služby.


10 — Pracoviště

Dispozice dílny, větrání a pořádek na pracovních plochách

Rozvržení dílny kopíruje pořadí úkonů. Mokrá zóna — mytí sít, vymývání šablon, regenerace — má být oddělena od zóny, kde se suší emulze a zakládá tisk. Prach a vlhkost jsou dvě věci, které nejvíc kazí práci provedenou správně ve všech ostatních ohledech.

Osvit a nanášení emulze vyžadují prostor s tlumeným, žlutým světlem, kde se emulze nevytvrzuje samovolně. Nemusí jít o samostatnou místnost; často stačí oddělený kout s vlastním osvětlením a uzavřenou skříní na sušení sít.

Větrání se řídí tím, jaké prostředky se v dílně skutečně používají. Rozpouštědlové čističe a odstraňovače vyžadují odtah v místě práce, nikoli jen otevřené okno na druhé straně místnosti. Bezpečnostní listy použitých přípravků jsou při plánování větrání a skladování praktičtějším vodítkem než obecná doporučení.

  • oddělená mokrá a suchá zóna s vlastními plochami;
  • tmavý prostor pro sušení emulze mimo prašné okolí;
  • odtah v místě čištění sít a manipulace s rozpouštědly;
  • skladování barev v uzavřených nádobách a stálé teplotě;
  • stálé místo pro rámy, aby se tkanina neopírala o hrany;
  • jednoduchá evidence sít: hustota, počet cyklů, poslední motiv.

11 — Kontakt

Spojení s redakcí projektu

Flebintibro je informační projekt bez registrace, přihlašování a formulářů. Poznámky k obsahu, upřesnění nebo návrhy témat lze poslat e-mailem.

[email protected]

Co na webu najdete

Texty popisují postupy v sítotiskové dílně krok za krokem — od přípravy rámu po ustálení hotového tisku. Materiály mají redakční charakter a slouží k orientaci v řemesle; konkrétní hodnoty je vždy nutné ověřit vlastní zkouškou a pokyny výrobce použitých materiálů.